Osoby, které propojuje
transferová cena, mohou být spojené
kapitálově (podíl na hlasovacích právech jedné osoby na druhé min. 25 %) nebo
jinak spojené (osoby blízké či subjekty, které navázaly právní vztah za účelem snížení daňového základu). V evropském kontextu se pro ně používá termín
sdružené podniky. Daňové předpisy stanovují, že ceny musí odpovídat tržním podmínkám –
tzv. princip tržního odstupu. Pokud se ceny odlišují, je na subjektu, aby rozdíly obhájil.
Dokumentace k převodním cenám: Klíč k minimalizaci rizik
Aby se firma vyhnula sankcím, jako jsou úroky z prodlení nebo penále z doměřené daně, je zásadní mít k dispozici
dokumentaci k převodním cenám,
tzv. TP dokumentaci. Tato dokumentace by měla podrobně popisovat jednotlivé transakce a způsob stanovení jejich cenové politiky. Měla by být zpracována v souladu se
Směrnicí OECD pro převodní ceny v nadnárodních podnicích a daňových správách a měla by zahrnovat
analýzu funkcí, rizik, a především srovnávací analýzu (benchmark).
Dokumentaci lze rozdělit na Masterfile a Localfile.
Masterfile se zaměřuje na
obecnou tvorbu převodních cen v rámci skupiny spojených osob, zahrnující popis jejich obchodních aktivit, struktury a vzájemných vztahů.
Localfile se soustředí na
konkrétní entity v konkrétní jurisdikci. Obsahuje podrobný popis lokálních podnikatelských aktivit, obchodních vztahů, srovnávací analýzu, funkční a rizikovou analýzu konkrétní transakce, metody stanovení cen a jejich vysvětlení a způsob, jakým jsou podniky začleněny do skupinové cenové politiky.
Přestože česká daňová legislativa zatím neukládá povinnost mít TP dokumentaci zpracovanou,
její existence je velmi doporučována. V případě sporu s finančním úřadem je totiž prvotní důkazní břemeno vždy
na straně daňového subjektu.
Srovnávací analýza a výběr metody pro stanovení převodní ceny
Srovnávací analýza představuje klíčovou součást TP dokumentace. Jejím
hlavním cílem je identifikovat nezávislé podniky, které operují za tržních podmínek, a porovnat jejich transakce s těmi, které uskutečňují spojené osoby. Pokud se naleznou srovnatelné podniky, porovnávají se jejich
finanční ukazatele v souladu s metodami stanovenými ve Směrnici OECD a pokynech GFŘ. Při tomto přezkumu je zásadní důkladně vybírat
relevantní srovnatelné společnosti a pomocí statistických metod dojít k výsledku, který odpovídá tržní výši.
Pro správný
výběr metody stanovení převodní ceny je nutné zhodnotit všechny dostupné metody a vybrat tu, která nejlépe odpovídá okolnostem a dostupným informacím. Při zkoumání metod pro určení převodních cen je klíčové
shromáždit a analyzovat informace o transakcích a srovnatelných společnostech a zejména identifikovat funkční a rizikový profil zapojených stran. Tyto údaje by měly obsahovat informace o nekontrolovaných transakcích, včetně relevantních ekonomických faktorů, smluvních podmínek a obecných charakteristik transakcí.
Pokud není možné určit tržní cenu pomocí tradičních transakčních nebo ziskových metod, je možné využít i jiné metody. Je však nezbytné vždy zhodnotit
spolehlivost dostupných údajů a zvolit metodu, která v dané situaci poskytne co nejspolehlivější výstup.
Benefit a substance test
Důležitými testy, které finanční správa při daňových kontrolách zkoumá, jsou také
tzv. benefit test a substance test.
Benefit test hodnotí, zda daná transakce přináší společnosti
reálný ekonomický přínos.
Substance test ověřuje, zda k transakci
skutečně došlo. Substance test je potřeba podložit důkazními prostředky, jako jsou např. smlouvy, e-mailová komunikace, zápisy z jednání či jiné relevantní dokumentace. U benefit testu by mělo být zřejmé, jaký konkrétní přínos má pro příjemce daná transakce.
Implementace výsledků do praxe
Po vypracování dokumentace a srovnávací analýzy by měl podnik
tyto závěry implementovat do svých obchodních vztahů.
Konzistentní aplikace je klíčová. Společnost by neměla postupovat selektivně, ale řídit se důsledně závěry dokumentace. Selektivní aplikace by mohla vzbudit podezření finančního úřadu a vést k doměření daně. Zároveň by dokumentace měla být
pravidelně aktualizována minimálně každé dva až tři roky, případně častěji, pokud dojde k významným změnám v podniku či jeho obchodních vztazích.
Závěr
Transferové ceny jsou složitou oblastí s významným dopadem na daňové povinnosti podniku. Správně nastavená dokumentace o převodních cenách, její pravidelná aktualizace a důsledné dodržování principu tržního odstupu jsou
klíčem k minimalizaci rizik. Podniky by měly nejen dokumentaci zpracovat, ale také zajistit, že jejich obchodní praxe odpovídá závěrům uvedeným v dokumentaci, aby předešly případným komplikacím při
daňových kontrolách.
Článek byl připravený ve spolupráci se společností EKP Advisory, s.r.o.
Související články:
Převodní ceny v ČR pro rok 2024